SVĚT KŘÍDEL

Nakladatelství letecké literatury

Historie, letectví, letadla

letecká výzbroj a osobnosti

Nakladatelství letecké
a válečné literatury

››› Prohlídni naše typy

aktualita

Ivo PEJČOCH

1962-2019

Ivo PEJČOCH (1962-2019)
Některé zprávy se nesdělují lehce a některé raději nechceme ani číst. Mezi takové patří oznámení o definitivním odchodu těch, které jsme měli rádi, kterých jsme si vážili, kteří navíc obohatili náš život, přinesli naší společnosti trvalé hodnoty. Taková zpráva nás zastihla v sobotu 20. července, kdy ve věku pouhých 57 let definitivně opustil řady pracovníků Vojenského historického ústavu Praha historik PhDr. Ivo Pejčoch, Ph.D.
Osudným se našemu spolupracovníkovi a kamarádovi Ivovi Pejčochovi stala paradoxně činnost, kterou měl rád, které se ve volném čase věnoval intenzivně a kterou dokonce dokázal propojit se svou prací vojenského historika: cyklistika. Když v roce 2016 publikoval v lecčems překvapivou, ale skutečně průkopnickou práci Cyklistické jednotky československé armády, jistě netušil, že jízda na kole se mu stane o dva roky později osudnou. Při jednom výletu na kole v červenci 2018 jej postihl infarkt, jehož následky ho trvale upoutaly na nemocniční lůžko. Zdraví ho definitivně zradilo o rok později, 20. července 2019.
Lakotný osud nadělil Ivovi pouhých 57 let života, ale jeho činorodost byla mimořádná. Dokázal po sobě zanechat dílo skutečně epických rozměrů. Mezi českými historiky, věnujícími se vojenským dějinám, patřil díky svému širokému tematickému záběru a pracovní a publikační píli k jedné z nejvýraznějších osobností posledních dekád. Jeho schopnost obsáhnout širokou paletu témat, zůstává udivující. Seznam knižních publikací, jejichž byl autorem či spoluautorem, čítá impozantních více než pět desítek titulů. Počet článků a studií v odborných časopisech jde do mnoha stovek.
Ivo Pejčoch se narodil 18. března 1962 v Praze. O moderní historii, především vojenskou, se zajímal již v dobách svého mládí a dospívání, které ovšem probíhalo v období nejtužší normalizace. Technický cit jej dovedl nejprve ke studiu na Střední průmyslovou školu spojové techniky v Praze (1977–1981). Po maturitě a absolvování dvouleté základní vojenské služby pak pracoval nejprve jako technik v Konstruktivě Praha, později jako spojový technik v SPT Telecom.
Věnovat se vojenské historii na profesionálnější bázi mu umožnila až polistopadová doba. Již v roce 1990 spoluzakládal časopis Historie a plastikové modelářství a stal se jeho dlouholetým šéfredaktorem. Obrovský přetlak odborných znalostí, nastřádaný v předchozích letech, a hlad veřejnosti po periodiku tohoto typu zúročil ve stovkách vlastních příspěvků do časopisu, který vycházel bezmála dvě desetiletí.
Na rozdíl od většiny selfmademanů jeho typu však mezitím pracoval i na svém osobním odborném růstu. Navzdory již zralému věku v letech 2001–2005 vystudoval historii na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2009 zde také úspěšně obhájil dizertační práci, která se v mnoha ohledech vymykala konvenčním představám o odborném zaměření doktoranda na „fildě“. Nesla název Československá těžká vojenská technika. Vývoj, výroba, nasazení a export československých tanků, obrněných automobilů a pásových dělostřeleckých tahačů 1918–1956. Brzy se v obměněné podobě dočkala i knižního vydání.
V té době byl však Ivo Pejčoch již dlouho respektovanou autoritou s mnohem širším a hlubším tematickým záběrem a pevnějším existenčním zázemím. V roce 2007 totiž nastoupil jako samostatný vědecký pracovník do Vojenského historického ústavu Praha. Zde se věnoval především různým tématům z historie československé armády ve 20. století, zabýval se otázkami českého fašismu a prvorepublikové krajní pravice, pozornost upřel rovněž na poválečný vývoj a 50. léta: zpracovával problematiku přechodů železné opony v obou směrech, výcviku příslušníků ozbrojených sil budoucího židovského státu, perzekucí za období stalinismu, třetího odboje atd.
Tématem, díky kterému si Ivo Pejčoch získal množství čtenářů, byla vojenská technika. Už v 90. letech byl spoluautorem rozsáhlého projektu Válečné lodě, mapujícího bitevní a letadlové lodě, křižníky, torpédoborce atd. od počátku 20. století po současnost. Pozornost zaměřil také na ponorky a další vojenská plavidla. Byl však i autorem monografií věnovaných některým letadlům.
Patrně největší pozornost soustředil na pozemní obrněnou techniku, a to od 1. světové války opět až po současnost. Je podepsán pod známou publikační řadou Obrněná technika, která mapovala její vývoj a nasazení prakticky v celém světě. Samostatnou publikaci napsal i o strojích čs. výroby Praga.
Tyto práce slouží a jistě budou i nadále velmi dlouho sloužit jako spolehlivý a neobyčejně detailní zdroj informací pro každého, kdo se bude chtít vojenskou pozemní technikou 20. století zabývat.
Výčet odborné činnosti, knižních publikací, článků a studií ovšem nedokáže vystihnout ryze osobní kvality, jimiž si Ivo Pejčoch dokázal získat lidské sympatie. Pro široký okruh kolegů, přátel a známých byl Ivo skutečně dobrým a příjemným kamarádem, milým člověkem i spolehlivým spolupracovníkem. Rozhodně nepatřil k vědcům, kteří se vědomě uzavírají do věže ze slonové kosti. Naopak se živě zajímal o vše kolem, patřil k lidem, s nimiž byla radost si jen tak popovídat, zasmát se. Na okolní dění nahlížel věcně a realisticky: s respektem k lidem poctivé práce a s hlubokou nedůvěrou vůči falešným prorokům, prostě s odstupem a nadhledem selfmademana, a přitom s aktivním zájmem.
Poslední rozloučení s Ivo Pejčochem se uskutečnilo na jeho přání v úzkém rodinném kruhu.
Andrej Halada – Jiří Rajlich (HaV – 3/2019)

Zemřel historik Ivo Pejčoch

Dne 20.července 2019 v dopoledních hodinách ve věku 57 let zemřel vojenský historik Ivo Pejčoch. Jeho odchodem přišlo nakladatelství o nejpylnějšího autora a je opravdovou tragédií, kolik toho zůstane nedopsáno. Ať je mu nebe přívětivé. Rodině upřímnou soustrast.

Jan Ferák a ti druzí

Českoslovenští interbrigadisté, letci a letouny v občanské válce ve Španělsku 1936-1939

Na křídlech Světové války

Epizody ze života českých aviatiků v rakousko-uherském letectvu

Letošní stoleté výročí vypuknutí 1. světové války nepřineslo na české knihkupecké pulty očekávanou záplavu původních titulů, založených na pramenném výzkumu. Jednu z mála výjimek tak představuje právě tato kniha – přinejmenším prozatím. Je vůbec první, která souhrnně pojednává o českých vojenských aviaticích c. a k. mocnářství. V pozoruhodné historii našeho letectví totiž dosud představovali dosti přehlížený element, a to naprosto neoprávněně. Přitom poválečný Letecký sbor čs. armády konstituovali právě oni, bez ohledu na to, jestli za války sloužili u armádních k.u.k.Luftfahrtruppen, nebo u námořního k.u.k. Seefliegerkorpsu. Po skončení války měli za sebou bohatou minulost i množství zkušeností, které bez váhání nabídli rodící se republice.
Renomovaný historik (autor fenomenálního knižního projektu Na nebi sladké Francie a Na nebi hrdého Albionu, který zde vyčerpávajícím způsobem zmapoval historii čs. letectva na západní frontě za 2. světové války), se tentokráte rozhodl prezentovat výsledky svého mnohaletého archivního výzkumu i na tomto dosud „neoraném“ poli. Opět to svědčí o tom, že jeho tématický a časový záběr je úctyhodný. Jak si s touto velikou výzvou poradil?
Svým rozsahem – 712 stran – i způsobem zpracování patří kniha k tomu, na co jsou čtenáři u Jiřího Rajlicha již zvyklí. S ohledem na to, že většina tuzemských historiků i čtenářů má o rakousko-uherském letectvu představy spíše mlhavé, tak její první část pojal jako historický úvod do celé problematiky. Načrtl v něm velice pozoruhodné počátky a následný organizační a technický rozvoj letectva c. a k. monarchie. Na to pak navazuje problematika zastoupení a přínosu letců z českých zemí, přinejmenším těch, kteří náleželi do řad létajícímu personálu. Žádné oficiální dobové národnostní statistiky se v tomto směru nevedly. O to více je třeba vyzdvihnout autorův pokus o jejich sumarizaci jak percentuální, tak v absolutních číslech. Na základě pracného a zdlouhavého dohledávání podle jednotlivců se o to pokusil jako vůbec první z našich historiků. Dochází k závěru, že letci z českých zemí – Češi i čeští Němci - tvořili přibližně třetinu létajícího personálu celého k.u.k. Luftfahrtruppen. Dokládá to i následujícími tabulkovými přehledy. Jednak jde o seznamy nejúspěšnějších aviatiků rakousko-uherského letectva podle počtu oficiálně uznaných vítězství (m.j. zde dokládá, že těchto leteckých es nebylo 49, jak se dosud nesprávně uvádělo, ale dokonce 62), jednak o přehledy recipientů Zlatých medailí za statečnost a Zlatých medailí za statečnost pro důstojníky. Každopádně celý tento úvod, zvící přes 280 stránek, by sám vydal na samostatnou publikaci.
V dalších partiích knihy se autor pomocí zajímavých příběhů snaží čtenáře hlouběji vtáhnout do zájmu o problematiku. Jsou věnovány konkrétním letcům a válečným epizodám, které se odehrály v rozmezí od prvních dnů války na ruské frontě v létě 1914, kdy osádky křehkých létajících aparátů pluly po obloze ještě neozbrojené, až do jejích posledních dnů na podzim 1918 na bojišti italském. Tuto druhou, rozsáhlejší část knihy představují čtyři samostatné kapitoly, částečně vycházející z některých autorových předchozích přípravných studií svého času zveřejněných buď v HaVu, nebo zaniklém HPM či různých muzejních sbornících, v zahraničí pak v Cross&Cockade International aj.
První pojednává o prvenství, o které rozhodně nikdo nestál, totiž o smrti prvních aviatiků při vzájemném leteckém střetnutí. Málokdo totiž tuší, že obětí vůbec prvního vzdušného taranu v historii, činu, který proslavil ruského aviatika Petra Nestěrova, se stal český pilot, František Malina. Kapitolu pak doplňuje důkladná analýza podobné, ale u nás prakticky neznámé události, k níž o tři roky později došlo na italské frontě. Tehdy se obětí taranu, provedeného italským stíhačem stal jiný český pilot, Stanislav Franc. Uzavírá ji tabulka všech vítězství, které rakousko-uherští letci získali v letech 1914-1918 na ruské frontě.
Následující kapitola čtenáře zavádí pro změnu do posledního válečného roku a na italské bojiště. Na padesáti stranách podrobně analyzuje jednu z nejtěžších porážek, kterou tam rakousko-uherským letcům uštědřili tentokráte stíhači Britského impéria. Také tato letecká bitva z 31. srpna 1918 má nepřehlédnutelné české souvislosti. Kapitola se však nezabývá jen tímto epickým střetnutím. Na dalších padesáti stránkách líčí i mnohá jiná pamětihodná utkání, které čeští letci svedli na tomto bojišti se svými italskými či britskými protivníky. Zde autor plně zúročil své dlouholeté zkušenosti a erudici, prokázané již v mnoha svých předchozích „druhoválečných“ publikacích, v nichž vzdušné boje pojal důsledně z pohledu obou bojujících stran. Každopádně přes jeho převážně analytický charakter jde o vskutku strhující čtení, které patrně osloví nejen ty, pro něž iniciační zážitek představovali Biggles či Stíhači, na start! (v orig. Aces High).
Zatímco ty předcházející zavedly čtenáře do atraktivního prostředí nelítostných duelů v oblacích, následující kapitola jim prostřednictvím vzpomínek českého mechanika Františka Šimka umožní podívat se na leteckou válku takříkajíc zespodu, tedy z hangáru a letištní plochy. Nutno dodat, že pohled je to neméně zajímavý. Nejde však jen o něj samotného, ale o příběh celé slavné Fliegerkompagnie 41J a mnoha jejích příslušníků (podrobný přehled jejích důstojníků a pilotů má zde svou světovou premiéru). Zvláštní pozornost autor věnuje největšímu c. a k. leteckému esu Godwinovi Brumowskému a jeho českému „číslu“ Josefovi Novákovi, který podle Šimkova tvrzení měl být skutečným autorem většiny vítězství oficiálně připisovaných svému ctižádostivému veliteli. Byl tedy Josef Novák největším českým stíhacím esem všech dob? Na tuto a řadu dalších otázek se autor pokouší kvalifikovaně odpovědět především za pomoci dochovaných archivních záznamů. Neodkrývejme ovšem všechna překvapení předem a nechme nějaké na čtenáři samotném.
Závěrečná kapitola se od předchozích liší především v tom, že primárně nepojednává o aviaticích, ale mapuje naprosto nevšední osud jednoho stroje. Doslova, protože jde o letecký motor. S celým příběhem této zdánlivě banální, několik set kilogramů vážící věci mělo co do činění i několik aviatiků z řad českých Němců (Karl Teichmann, Albin Heidl a Julius Arigi). Pozoruhodnost celé věci podtrhuje fakt, že tato pohonná jednotka britského „Brisfitu“ ukořistěného na italském bojišti po válce nakrátko zaburácela dokonce i na českém nebi, aby pak na mnoho následujících desetiletí zmizela v muzejním depozitáři. Příběh je umocněn tím, že de facto pokračuje až do současnosti. Motor totiž nejenže dosud existuje, ale – ač je to k nevíře – po bezmála století znovu burácí v letuschopném prvoválečném „Brisfitu“. Nachází se ve vlastnictví Sira Petera Jacksona, jednoho z nejslavnějších současných filmařů. Málokdo ovšem o režisérovi Pána prstenů ví, že nikdy nepřestal být fascinován historií Velké války a že je rovněž zaníceným fanouškem létajících aparátů z těch dávno minulých dob.
Jak už jsme u autora zvyklí, za každou stránkou knihy, plné obrovského množství mnohdy poprvé zveřejněných informací, lze tušit dlouhé roky badatelské „otročiny“ - především ve vídeňském Kriegsarchivu, londýnském The National Archives a pražském VHA. Ostatně, pozoruhodná cifra čítající 724 poznámek pod čarou převážně archivního charakteru hovoří o autorově dlouhodobé a pečlivé práci s prameny asi nejvýmluvněji. Dvacetistránkový (!) seznam pramenů a literatury pak dokládá nejen jeho perfektní přehled o tom, co kdy k tématu vyšlo (a někdy to jsou opravdové regionální raritky), ale i přinejmenším velice solidní znalosti obecných dějin, t.j. problematiky posledních desetiletí rakousko-uherské monarchie, její armády a českých souvislostí s ní spojených. Jeho práce nejenže nemá srovnání v tuzemsku, ale zásadním způsobem reviduje i mnohé zahraniční publikace. Především se to pak týká u nás patrně nejznámějšího díla amerického historika M. O´Connora (a jeho anglosaských epigonů), v řadě případů opravuje či precizuje práce u nás méně známého rakouského badatele K. Meindla.
Zvláštní pozornost zasluhuje fotografický doprovod publikace. Jednak pro svou četnost (fotografií a faksimilií dokumentů jsem tam napočítal kolem 950), dále pro svou kvalitu a v neposlední řadě i pro autorovo celkové pojetí obrazového doprovodu. Jak jsme si již u něj zvykli, učinil z něj totiž zcela integrální součást knihy. Nespokojil se tedy jen se stručnými popiskami, ale v některých případech jsou půl nebo dokonce i celostránkové. Tím plní i roli velice hutných výkladových hesel, popisů pozoruhodných válečných epizod či biografických medailonků - jak českých aviatiků, tak i některých jejich ruských, italských či britských protivníků. Jejich tvorba sama o sobě od autora nepochybně vyžadovala důkladný archivní výzkum osobních spisů. Opravdu se je vyplatí číst. Pokud by byly včleněny do hlavní výkladové linie, příliš by ji zatížily (zde ji však spíše rozvíjejí), na poznámky pod čarou by byly příliš rozsáhlé a asi by je málokdo četl.
Desítky, možná stovky fotografií mají v knize premiéru doslova světovou. Vedle celé řady portrétních, které k řadě osobností konečně přiřadily tvář, k nim patří i vyslovené raritky. Například dosud úplně neznámý snímek Brumowského Albatrosu D.III (Oef) se symbolem umrlčí lebky, či jiný, tentokráte Novákův D.III s dravcem na trupu, nebo havarovaný D.II, v němž po válce ztratil život Gottfried Russ, atd. Škoda jen, že někdy se fotografie tísní tři, výjimečně i čtyři na jediné tiskové straně, celá řada z nich by totiž zasluhovala zvětšení. Je to nutná daň za daný formát knihy a ostatně i za její celkový rozsah, který není nafukovací a i beztak je úctyhodný.
Na druhou stranu ovšem k přednostem knihy patří věc, která není u našich historiků vůbec samozřejmá: přestože jde o odbornou publikaci, tak se knížka dobře čte. A to i přesto, že pro většinu čtenářů patrně půjde o problematiku novou a ne vždy zcela jednoduchou.
Zájemce o historii 1. světové války a rakousko-uherských počátků našeho letectví vůbec, tak dostává do rukou zdařilý a poutavý počin autorský i chvályhodný nakladatelský, který současně představuje i velice cenný příspěvek k tzv. sporu o českého vojáka ve Velké válce. Právě v souvislosti se stovkovým výročím neváhám Na křídlech Světové války nazvat knižní událostí roku.
David Majtenyi



kontakty pro objednání knih

Pro objednání knih zásilkovou službou se můžete kontaktovat:

e-mail: redakce@svetkridel.cz

Pro převzetí knih osobně s 20 % slevou se obraťte přímo na redakci : redakce@svetkridel.cz nebo 604109456


Knihkupci, velkoobchody a obchody objednávky na tel. čísle:
Jiří Procházka - 603790470